Historie zámku

Historie zámku zpracovaná
dle materiálů archiváře pana Jana Tomana

     Zámek Strážovice je památkově chráněná budova, která je dominantou obce Strážovice. Po vnitřní rekonstrukci v roce 2012 je přízemí využíváno jako recepce pro hosty a v horním patře se nachází  apartmán pro ubytování hostů o celkovém počtu 7 lůžek ve dvou ložnicích a společenská místnost pro potřeby hostů.

14. století

Nejstarší dějiny obce Strážovice jsou úzce spjaté s královským hradem Zvíkovem. V době, kdy se objevuje první písemná zmínka v roce 1381, tvořily ves čtyři manské dvorce služebně příslušné ke hradu Zvíkov. Povinností manů zvíkovských bylo mít pohotově nachystaného koně a předepsanou výzbroj k ochraně svého pána v případě útoku jiných vojsk.  Dále museli platit královskou berni, jezdit do Prachatic pro sůl, svou pšenici dávat pouze zvíkovskému pivovaru a podobná jiná nařízení. Naopak se zvíkovští manové těšili různým právům a výsadám.

Nejstarší zmínka o strážovických manech se týká bratrů Mikláše a Pechy. O dědictví po nich se ucházel jménem Anči ze Strážovic Vávra z Mirotic. Statek byl však přisouzen Mikšovi řečenému ospalec. Když Mikeš zemřel, o statek se znovu ucházel Vávra. Dědictví však bylo přisouzeno Mikšovi, panošovi z Borotína.

15. století

Počátkem 15.století je ve dvorských deskách zaevidováno několik rychle po sobě jsoucích prodejů. Roku 1460 se připomíná ve Strážovicích čtvero manství – Vítkovo, Koubovo, Průšovo a Šavlovo.

Seznam zvíkovských manů z roku 1540 uvádí ve Strážovicích stejná jména jako seznam z roku 1460. Znamená to tedy, že po celou dobu osmdesáti let držely manské rody své statky dědičně v nepřetržité rodové posloupnosti.

16. století

Roku 1549 prodal vrchní jízdní man Jan Vítový jménem svým i jménem svých bratří největší manský statek panu Mikulášovi z Buzic za 525 kop grošů míšenských. Pan Mikuláš však někdy kolem roku 1560 zemřel a zanechal po sobě vdovu Annu a nezletilou dceru Dorotu. Vdova Anna se znovu provdala za urozeného a statečného rytíře pna Václava Loreckého ze Lkouše.

Pan Lorecký koupil roku 1577 všechna čtyři manství strážovická. Ihned po koupi se pustil do rozsáhlých staveb, stavěl nové hospodářské budovy a zrealizoval stavbu reprezentačního šlechtického sídla.

Statek Strážovice pan Lorecký odkázal své dceři Kateřině, která se kolem roku 1590 vdala za urozeného rytíře pana Jana Kryštova Počepického z Počepic.

Roku 1606 zemřel jediný syn a dědic manželů Počepických Václav, ve věku asi patnácti let. Nelze přesně určit, do kdy Počepičtí statek strážovický drželi, ani jestli měli vedle předčasně zemřelého Václava ještě další potomstvo.

17. století

Dalšími majiteli strážovického statku byl pan Adam Jiskra ze Sobětiček s manželkou Alžbětou rozenou ze Sudoměře. Bohužel se neví, jakým způsobem ke strážovickému statku přišli, zda jim byl prodán Počepickými?

Od Jiskrových koupila Strážovice roku 1629 urozená panna Kateřina Čejková z Olbramovic za 2600 kop grošů míšenckých.

Celá prodejní cena statku padla na zaplacení starých dluhů Počepických a ještě se nedostalo.

Brzy po koupi Strážovic se panna Kateřina provdala za pana Václava Plota, právně však majitelkou statku zůstala ona sama. Snad proto, že neměl potřebný svatební přínos. Jaké byla rodinné poměry manželů Plotových a jak vůbec Strážovice přežily strastiplné období třicetileté války, o tom se v písemných pramenech nic nedochovalo.

18. století

Nový pán na Strážovicích, pan Jan Hendrych Mikuláš Běšín byl v roce 1725 jmenován za stav rytířský druhým krajským hejtmanem Prácheňského kraje. Krajskými hejtmany bývali zpravidla nejváženější nejbohatší šlechtici v kraji. A protože statek Strážovice byl stále jedním z nejmenších statků na Prácheňsku, byla to pouze vážnost a osobní kvality pana Běšína, které jej do této funkce předurčily.

Pan Hendrych Běšín se dožil ze všech Běšínů nejvyššího věku – 86 let, což je při tehdejším průměrném věku 40 let úplná zvláštnost.

Dědicem strážovického statku se stal Jan Jindřich (Hendrych)  Mikuláš z druhého manželství, které Jan Hendrych uzavřel s Kateřinou Alžbětou Kocovou.